Banální úraz zachránil desetileté Veronice život

Osteosarkom je nádorem kosti, který se většinou objevuje v dlouhých kostech končetin a je nejčastěji diagnostikován ve věku 10 - 25 let. Tento nádor po drobné nehodě diagnostikovali lékaři i Veronice. „Loni v březnu se Verča bouchla do nohy těsně nad kolenem a ta ji začala pobolívat. Přisuzovali jsme to té nehodě, navíc začínal první koronavirový lockdown, a tak jsme k doktorovi hned nešli. Postupně se k pobolívání ale připojil otok a při delší chůzi začala Verča kulhat. To byl impulz k tomu, že jsme se rozhodli vyhledat lékaře,“ začíná vyprávět paní Jaroslava, Verunčina maminka. Chirurg, který ji prohlížel, se domníval, že má natažený nebo natržený sval a doporučil Veronice klidový režim. Při další kontrole ji poslal na rentgen, na kterém byl již stín na kosti vidět. Domníval se však, že se Veronika při snímkování pouze pohnula. „Zatím noha dále otékala a za další týden už bylo jasné, že se v noze něco děje. Pan doktor nás proto poslal na ortopedii, odkud nás pan ortoped okamžitě poslal do Fakultní nemocnice Motol, protože nález poznal,“ vypráví dál.

Na začátku května se dozvěděli diagnózu - osteosarkom stehenní kosti. „Do týdne Verče zavedli centrální žilní katetr a pár dní na to už nás přijali na první chemoterapii na oddělení hematoonkologie, kde se o nás v následujících měsících staral výborný tým lékařů a sester,“ doplňuje paní Jaroslava, která se svým manželem Vlastimilem vychovává ještě sedmiletého Tomáška. 

Léčba trvala 7 měsíců a sestávala z 18 chemoterapií, průměrně pak při každé z nich strávila Veronika v nemocnici 5 dní.  „Hned 14 dní po první dávce jí vypadaly vlasy. Díky paní Lucii Staňkové z nadace Nové Háro ale záhy dostala zapůjčenou paruku z pravých vlasů na míru. Po 6. chemoterapii pak podstoupila náročnou a dlouhou operaci na Bulovce, kde jí pan doktor vyměnil část levé stehenní kosti a koleno za rostoucí endoprotézu. Hned týden na to dostala další chemoterapii,“ vypráví dál Verunčina maminka. 

V pooperační fázi se přišlo na to, že Veronice ochrnul peroneální nerv, což ztěžovalo rekonvalescenci nohy. „Díky skvělým fyzioterapeutům z motolské nemocnice se nakonec podařilo pomocí elektrostimulace cit v noze obnovit,“ dodává. Bohužel při předposlední chemoterapii Verča během trénování chůze v nemocnici upadla a na operované noze si zlomila čéšku. Následně nesměla nohou víc jak 6 týdnů hýbat.  

Teď už Veronika sama plánuje, jak může pomoci druhým

V polovině ledna letošního roku ale přišla skvělá zpráva. Všechna kontrolní vyšetření potvrdila ústup onemocnění, a tak ji 19. ledna odstranili centrální žilní katetr. Nyní dochází na rehabilitace do Rehabilitační nemocnice v Berouně a do Motola a dělá velké pokroky. Každý měsíc pak chodí na kontrolu do Nemocnice na Bulovce, kde jí pan doktor pomocí čipu v noze prodlužuje voperovanou endoprotézu, aby byla operovaná noha stejně dlouhá jako ta druhá, která postupně roste. 

Aktuálně má největší radost z toho, že jí rostou vlasy. „Plánuje, že jakmile je bude mít po pás, daruje je na výrobu paruky stejně, jako to někdo udělal pro ní,“ dodává již s úsměvem paní Jaroslava s tím, že kromě vlasů a na sushi se ještě moc těší na vytouženou kočičku. „Až budu velká, tak bych moc ráda měla kočičí kavárnu,“ dodává sama Verunka.

Paní Jaroslava musela díky dlouhé léčbě Verunky přerušit zaměstnání. Krom toho je onkologická léčba sama o sobě dosti finančně náročná. Proto jim začali pomáhat i Dobří andělé, dárci nadace Dobrý anděl. Pokud byste se chtěli stát Dobrými anděly i vy a chtěli začít pomáhat rodinám s podobně těžkým osudem jako má Veronika, je to jednoduché. Stačí se zaregistrovat na www.dobryandel.cz, nastavit pravidelný příkaz a začít přispívat částkou, kterou si sami zvolíte. Nadace Dobrý anděl odevzdá veškeré vaše příspěvky do posledního haléře potřebným rodinám.